released October 26, 2018

Zahrada visící v čase
(O cestě ze zahrady do hor a melodii vánice)

Podceňovat posluchače je bláhovost: a přece je téměř jisté, že album Zahrada bude dnes bližší širšímu kruhu, než když s ním Jaroslav Kořán v roce 1992 (Logo records, první vydání, vyšlo pouze na MC kazetě) předběhl dobu. Snad se tehdy od řinčení města odvracelo méně lidí, aby špicovali uši k detailům zvuku a „soundscape“, tedy zvukové krajině, za městem.

Všechno začalo na Šumavě, tvrdí bubeník a hráč na všechno možné Kořán. „V garáži tam máme dřevěné trámy, do nich jsou zatlučené dlouhé hřebíky a na nich pak navěšené různé věci. Do toho hřebíku když brnkneš, zarezonuje to celou chalupou. Fascinovalo mě to a řekl jsem si, že vyrobím něco podobného, co by se dalo přenášet.“

Snad je to příběh charakteristický pro začátek 90. let: uprostřed čerstvých podnikatelů kdosi sbíral kovové smetí a stavěl z něj laděné řady do velkého vlastního hudebního nástroje. Orloj snivců: tak mu říkali jeho hráči, Jaroslav i s bratrem Michalem a dalšími. Aby se nad hřebíky a kramlemi domluvili, jednotlivé části si pojmenovali: Boží prsty, chrom-vanad universal, mluvící rafiky, nebeské varhany... Jednou to znělo jako andělské zvonění, podruhé jako múzická průmyslová zóna. Ti, kdo je měli za naivky, časem překvapeně zjistili, že po boku Petra Nikla „snivci“ vytvořili interaktivní nástroje, které nás reprezentovaly na Expu v Japonsku a dalších zemích.

Zmíněný orloj tvoří jen jeden záhon ve velké Zahradě, albu, které prvně na kompaktu vydalo v roce 2009 Polí pět. Strunné nástroje, jemný klavír a bicí tu doplňují úlovky na mikrofon vystrčený z okna skutečně do zahrady: tedy trocha dětí, zvířat, počasí. Tohle právě tvoří jádro kouzla Zahrady: Kořán zvuky „skutečné“ a „hudební“ zrcadlí tak, že na sebe navzájem ukazují, vyprávějí vlastně o tomtéž. Vrchol jednoho žánru v Česku?

Zahrada se vrátila právě v okamžiku, kdy ji lze srovnat s čerstvou Kořánovou nahrávkou. Hlasy hor, jež od Zahrady dělí 17 let, místy znějí syntezátorově, ale to je klam a mam: v údolí Úpy si Jaroslav natáčel reálné ruchy a hrál na akustické nástroje. V počítači a sampleru je až později zpracoval: tajemnost těch zvuků ovšem nespočívá v technice, ale že tu muzikant vydoloval nepovědomé podoby. Sám autor mluví o překladu: hudba je prý výběrem, zkratkou nebo črtou z jejich nezměrnosti a nespoutanosti.

Jak zní taková přeložená krajina mezi Pecí a Horním Maršovem? Odtikávající tep „orloje“ se tu už moc neozývá, Kořán tentokrát nechává zhluboka vydechnout volnější, delší zvuky: něco zní, jako by své kovové nálezy rozezníval smyčcem. Mimořádně tu působí zachycené fičení chumelenice: kdo nevěří, že může mít sílu věty pro sólové housle anebo varhanní skladby, ať se zaposlouchá.

Po světě je dnes dost muzikantů, kteří jsou citliví ke zvuku skutečného světa, trochu ho natáčejí a trochu „překládají“. U nás tohle dobrodružství v posledních letech láká výrazně víc mladých lidí než dřív; mnozí, kdyby se narodili o dvacet let dřív, by založili kapelu, dnes je láká hra s laciným mikrofonem a notebookem. Nemá cenu pořádat závody, jen řekněme, že Jaroslav Kořán je citlivý, nápaditý a tvrdohlavý na mezinárodní úrovni. Ani textovým poznámkám u něj neklesla úroveň: „V horách jsem například slyšel: hovor, zpěv a hudbu, hučení, dýchání a šeptání, dunění, chvění, breptání, úpění a kvílení, smích, lamentování, kázání, (...) troubení, zvonění, bzučení, křik (...) a ticho...“

— Pavel Klusák, hudební publicista, 9. ledna 2010
credits
released January 9, 2024



A garden hanging in time
(About the journey from the garden to the mountains and the melody of the blizzard)

To underestimate the listener is foolishness: and yet it is almost certain that the album Zahrada (Garden) will be closer to a wider circle today than when Jaroslav Kořán was ahead of his time with it in 1992 (Logo records, first release, released only on MC cassette). Perhaps then fewer people turned away from the roar of the city to turn their ears to the details of sound and the "soundscape", i.e. the soundscape behind the city.

It all started in Šumava, says drummer and all-round player Kořán. "We have wooden beams in the garage there, with long nails hammered into them and then various things hung on them. When you hit the nail, it rings through the whole cottage. I was fascinated by it and thought I'd make something similar that could be carried."

It's perhaps a story characteristic of the early 1990s: amidst fresh entrepreneurs, someone was collecting metal trash and building it into tuning lines for a large custom musical instrument. Orloj snivců: that's what his players, Jaroslav and his brother Michal and others, called it. To make a point over nails and picks, they named the parts: God's fingers, chrome-vanadium universal, talking rafiks, heavenly organ... At one time it sounded like an angel's ringing, at another like a muse industrial zone. Those who thought them naive were surprised to discover, in time, that alongside Petr Nikl, the "dreamers" created interactive instruments that represented us at the Expo in Japan and other countries.

The aforementioned astronomical clock forms only one bed in the large Garden, an album first released on compact disc in 2009 by Fields of Five. Here, strings, gentle piano and drums are complemented by catches on a microphone stuck out of the window actually into the garden: a bit of children, animals, weather. This is what is at the heart of the Garden's magic: Root mirrors the "real" and "musical" sounds by pointing at each other, telling, in effect, the same story. The pinnacle of one genre in the Czech Republic?

Zahrada has returned just at the moment when it can be compared to a fresh recording by Kořán. The voices of the mountains, which are 17 years apart from Zahrada, sound synthy in places, but that's deception and mam: in the valley of the Úpa, Jaroslav recorded real movements and played acoustic instruments. The mystery of these sounds, however, does not lie in the technique, but in the fact that the musician mined unconscious forms. The author himself speaks of translation: music is said to be a selection, a shortcut or a feature of their immensity and unboundedness.

What does such a translated landscape between Pecí and Horní Maršov sound like? The echoing pulse of the "clock" is no longer heard much here, Kořán this time lets out freer, longer sounds: something sounds as if he is ringing out his metal findings with a bow. The captured fizz of the chugging is extraordinary here: anyone who doesn't believe it can have the power of a movement for solo violin or organ should listen.

There are plenty of musicians around the world today who are sensitive to the sound of the real world, recording it a bit and "translating" it a bit. In our country, this adventure has attracted significantly more young people in recent years than before; many would have started a band if they had been born twenty years earlier, but today they are attracted to playing with a cheap microphone and a laptop. There's no point in holding a race, let's just say that Jaroslav Kořán is sensitive, imaginative and stubborn on an international level. Even his textual notes have not fallen short: "In the mountains, for example, I heard: talking, singing and music, humming, breathing and whispering, rumbling, trembling, whispering, moaning and wailing, laughing, lamenting, preaching, (...) honking, ringing, buzzing, shouting (...) and silence..."

- Pavel Klusák, music publicist, 9 January 2010